Tripartity (informativní schůzky)

TRIPARTITA (třídní schůzky ve třech, aneb rodiče + dítě + učitel)

Netradiční třídní schůzky, dalo by se říct. Málokdo z nás je zvyklý, že je dítě na třídních schůzkách přítomné. Přesto mnoho škol začíná tento typ schůzek prosazovat. Proč? S postupným zaváděním formativního hodnocení (a učení) do škol, s odklonem od učení se velkého objemu učiva – a příklonu k rozvoji kompetencí, se začíná předávat zodpovědnost za učení na děti. Dítě je ten, kdo je zodpovědný za to, co se ve škole naučí a kolik si toho odnese. A tripartity mají v této zodpovědnosti pomoct.

Setkání, při němž je hlavním bodem dítě, které je zároveň přítomné, začínají školy oceňovat. Navíc na tento typ třídních schůzek rodiče dorazí spíše než na třídní schůzky hromadné. Cítí se více vnímáni a také mají vyhrazený prostor přímo pro své dítě.

Jak to na tripartitách chodí?

Tripartity probíhají jako klasické třídní schůzky několikrát do roka. Učitel pošle rodičům domů na výběr z několika termínů a časů, kdy se můžou do školy dostavit. V daný den a čas se pak společně sejdou ve škole, zpravidla na 20 minut. Na začátku setkání mluví učitel – uvede, proč se společně všichni sešli a co je čeká. Nastaví budík. (To je takový malý tip, pokud s tripartitami začínáte. Rozhodně si nařiďte čas!) Pak dostane slovo dítě.

Dítě by mělo na tripartitách mluvit nejdéle ze všech zúčastněných. Na něm je, aby rodičům předvedlo, co a jak se ve škole učí, co ho (ne)baví, co mu jde a nejde. Dobré je, pokud s dětmi děláte portfolio – dítě ho na tripartitách může rodičům předvést a zmíněné věci na něm přímo ukázat. Když dítě skončí, má rodič prostor na dodatečné otázky, ať už přímo na dítě či na učitele. Jestliže s tripartitami začínáte a dítě si neví rady, je dobré mu otázky samozřejmě pokládat od začátku. Čím větší počet tripartit mají všichni za sebou, tím více si ví všichni rady a dají si navzájem prostor.

Na co si dát pozor

Na tripartitách se často stává, že rodič začne pokládat dotazy přímo učiteli a dítě ‚‚nevnímá‘‘. Aneb mluvíme o něm, ale jako by tam nebylo. Na to pozor – pak dáváme dítěti najevo, že ho nebereme sobě rovného. Což je paradox, když právě z tohoto důvodu tripartity děláme. Pokud se tedy taková situace stane, je na nás, abychom řekli stop a stočili pozornost opět k dítěti. Mnohdy stačí říct: „To je skvělý dotaz, paní Nováková. Co na to říkáš, Tomáši? Vysvětlíš to mamince?“.

Na tripartity se rozhodně musíte připravit – už jen kvůli tomu, abyste čas, který máte, využili smysluplně. Dobré je, když se připravíte předem společně s dětmi i rodiči. S žáky můžete ve třídě vyplnit sebehodnotící listy a rodičům domů poslat dotazník, který vám pošlou před setkáním zpět. Vy tak budete vědět, co vás bude čekat. Čas – už jsme si psali výše, že je dobré mít s sebou budík, případně nařídit stopky. A ano, opravdu na to myslete. Také pamatujte, že mezi jednotlivými tripartitami je dobré si udělat pauzu. I vy se totiž potřebujete občerstvit, odskočit si na WC či se připravit na další setkání. Ideální je interval 20 minut tripartita, 10 minut pauza. Sice vám to zabere více času, ale věřte, že je to důležité. Myslete však na to, že ne vždy musí být setkání 100% úspěšné a pozitivní. I na tripartitách se řeší nepříjemné věci – to k tomu patří.

Tripartita znamená trojstranné jednání, setkání tří stran. Ve školním prostředí je to nový typ třídních schůzek, u kterých je přítomné i dítě, a nejen přítomné, je tím nejaktivnějším účastníkem. České školy se pomalu loučí s klasikou, při které paní učitelka probírá – nebo propírá – dítě po dítěti před celou třídou zaražených rodičů směstnaných do dětských lavic. Tripartita probíhá diskrétně. Tento formát setkávání s rodiči není již v Česku neobvyklý.

Na konci čtvrtletí rodiče opět zamířili do škol, aby zjistili, jak se jejich dětem dařilo. Vedle tradičního pojetí třídních schůzek, kdy se všichni rodiče sejdou s učitelem ve třídě, získávají oblibu individuální konzultace za přítomnosti samotných žáků, takzvané tripartitní schůzky učitele, rodiče a dítěte, o které tu kráčí. Jsou náročné pro všechny zúčastněné, ale mají i dost výhod. Učitelé si tento model i přes časovou náročnost dost pochvalují, rodiče ale mohou být zprvu rozpačití. A děti také.

Co zneklidňuje rodiče

Pro některé rodiče je těžké mluvit s učitelem o dítěti za jeho přítomnosti. A výsledný pocit pak je, že se nedozvěděli, co chtěli. “Pořád vlastně nevím, jak na tom moje dítě je,” popisovala svůj dojem maminka prvňačky, která odcházela ze své první podobné schůzky.

Rodič, který vyrostl ve škole, kde se hodnocení odehrávalo na škále jedna až pět a tím bylo vše vyřízeno, se najednou musí naučit orientovat ve více artikulovaných informacích. A přijmout princip, že hodnocení dítěte se nevede srovnáváním se spolužáky. Jde o jeho individuální pokrok. Pozornost se zaměřuje na silné stránky a slabiny konkrétního dítěte. Tento formát dává mimo jiné prostor pro pochvalu u všech dětí, i těch nejslabších, a naopak umožňuje klást výzvy i před ty nejšikovnější.

Mluví dítě

“Jak na tom dítě je”, se rodič na tripartitní schůzce dozvídá od samotného dítěte. Je na něm, aby rodičům prezentovalo a zhodnotilo svou práci. Učitel pak jeho sebehodnocení reflektuje, proto je přítomný. Často jdou děti na schůzky s vlastním portfoliem nebo vyplněným sebehodnotícím formulářem, které slouží jako podklad pro setkání. Ideálně by výsledkem schůzky měly být konkrétní splnitelné kroky vedoucí k dalšímu rozvoji žáka.

Pro děti je to výzva a zkušenost, kterou jistě v životě uplatní. I když zdaleka ne každému z nich je příjemné, když se pozornost upírá čistě na něj a má mluvit o své práci a pocitech, o věcech, které se nedaří, nebo se naopak třeba pochválit. Některé děti jsou rády, že se o nich nemluví bez nich, jiné by si přály, aby u toho být nemusely. Ale výhoda schůzek rodič-žák-učitel je právě v tom, že redukuje informační šumy, které mohou vést k dohadům. Pokud dojde k rozporům, lze je okamžitě vysvětlit, na problémy lze hledat řešení, nedochází k osočování, pomluvám a podobně. Rodič nemusí volit, zda věřit líčení svého dítěte, nebo učitele.

Další výhoda je vzdělávací

Děti za sebe a svůj prospěch přebírají zodpovědnost a společně učiněné dohody pak snáze plní. Nemusí se bát, co se rodič ve škole dozví a co na něj s učitelem vymyslí. Důležité ale je, aby se všichni zúčastnění dobře připravili a společně strávený čas nepromarnili. Zkušenost ze zahraničí říká, že tam, kde tripartitní schůzky zavedli, to výrazně zvedlo ochotu rodičů se třídních schůzek účastnit, a do školy začali přicházet i rodiče slabších žáků, kteří se jinak konzultacím spíše vyhýbají.